Naše příspěvky

 

13.6.2021

Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovm Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě. (2. Kor. 3,17-18)

Boží blízkost přináší člověku svobodu. Kdykoli se odvážíme reagovat na Boží výzvu „Pojďte ke mně ... ", objevujeme nezaměnitelnou atmosféru přijetí. Přicházíme k Němu takoví, jací jsme a se vším, co si neseme. V té přítomnosti Jeho světla zjišťujeme, že můžeme odkrýt svou tvář a přiznat, jací jsme. V Jeho přítomnosti se nemusíme bát odsouzení. Stydíme se za svou nahotu, ale On nás současně obléká do nového, překrásného obleku. Tam se odehrává proměna. Začínáme odrážet Jeho slávu k Jeho slávě. Tato proměna ke svobodě a slávě nezačíná jinde, než v modlitbě.

„Pane, nauč mne vyjít ze sebe, a jít hledat pravdu. Nauč mne jít a vidět, nauč mne naslouchat, nemít předsudky, nevyvádět ukvapené závěry. Nauč mne jít tam, kam nikdo nechce jít, dopřát si čas k pochopení, dávat pozor na to podstatné, nenechat se rozptýlit nepodstatným, odlišit klamný vzhled od pravdy."

Amen.

(Připraveno bratry a sestrami z Villeneuve d’Ascq ve Francii.)

DM

 

8.4. 2021

 

Jsem vděčný, že jsem mohl poznat blíže rodinu Melicharových. Je pro mě překvapením, že tolik let žijeme v jednom městě, hoříme stejnou láskou k Bohu a poznáváme se až nyní.
A protože je pro nás všechny modlitba jedním ze základních pilířů ve vztahu s Bohem a potřebujeme ji rozvíjet, děkuju Gábině, že nám na dalších řádcích dává nahlédnou do své „modlitební komůrky".
(DM)
_ _ _
„Dostala jsem pozvání k tomu, podělit se o to, jak se modlím. Zkusím to tedy :)
Moje osobní modlitba má určitý řád, proto odlišuji jednotlivé části barevně.

Před lety bylo pro mě důležité rozhodnutí, že se chci modlit pravidelně, a že ten nejlepší čas je ráno. Než ožije náš dům, než mi ty malé bosaté nožičky vlezou pod peřinu, protože pak již těžko nacházím v naší velké rodině tichou chvíli :)

Nejdříve vstupuji do Boží přítomnosti – Bůh JE teď tady, se mnou. Vdechl mi dech života, dýchám v něm a On JE ve mně. Zklidňuji se a zaměřuji svoji pozornost na Něj a v tomto BÝT chvíli zůstávám. Často mě naplní pokoj a vděčnost.
Chválím Ho za to, kým pro mě je a děkuji za nový den, za to, že vstávám živá a zdravá, za rodinu, přátele,...

Pak čtu Bibli. Jeden text ze Starého Zákona, jeden Žalm a jeden z Nového Zákona, z evangelia. Tím se spojuji s celou naší církví i komunitou, protože ten den se čtou i rozjímají stejné pasáže. Zastavuji se a vracím k tomu, kde se mě text dotýká. Dívám se na Ježíše, jak jednal, jak přemýšlel, sedím u Jeho nohou a učím se, jako Marie. :)
A někdy mi dá Bůh zakusit nebo uvidět něco novým způsobem.

Pak s Ním mluvím od srdce k srdci... odevzdávám nový den, všechno, co budu dělat. Prosím o moudrost.
Pokládám k Jeho nohám vše, co je těžké, bolavé.

Pak již vykročím do nového dne se slovy "Ať naplním Tvoji vůli".
Dále je to o rodině, práci, setkáních, o učení se číst mezi řádky všedního života, o radosti podělit se o to,co žiji s ostatními, o touze sloužit druhým, být Jeho učedníkem... I když opakovaně v selhávání, přesto v jistotě Jeho přijetí a Lásce, která mě často zaskočí, jak velká a krásná je..."

Gábina Melicharová

 

21.3. 2021

 

Ježíš musel mezi lidmi svého národa i víry udělat revoluci, když o tom velkém, všemocném a hrozivém Hospodinu, kterého židé znali ze Starého zákona, začal mluvit jako o Otci. Jako o rodiči, který miluje, kterému záleží na každém našem vlasu, který jde s námi každý krok, i tím nejtemnějším údolím, který se stará o naše jídlo a o naše oblečení... zvykli jsme si na to. Že je to náš Otec, že k němu můžeme přijít s čímkoli, že je bohatý a že má velký vliv. A tak k němu každý den chodíme - se seznamem potřeb, proseb i díků.

Je doba křehkých rodičů... nevíme, kolik času mají, nevíme, jestli jsme je dnes, když jsme je doprovodili k doktorovi, neviděli naposledy. Nevíme, jestli čas, který s nimi prožíváme, není darovanou dobou milosti, něčím navíc, něčím neskutečně vzácným. Kdybychom to věděli, s čím bychom za nimi přišli? Co by chtěl táta?

Buď se mnou, holčičko. Chci vědět, že jsi tu, že chvíli chceš prostě jen být se mnou. Chci vědět, že je ti se mnou dobře a že mi rozumíš. Chci se s tebou dívat stejným směrem, mlčky, abys cítila, jak jsi pro mě důležitá, že tě k tomu pohledu zvu. Aby sis to bezpečí, které u mě máš, nesla do všech bouří, které tě v životě čekají. Buď se mnou a celou duší si to užívej.

Buď se mnou, synku. Chci s tebou být v tichu. Třeba na rybách. Dívej se mi do tváře, abys viděl, jak jsem na tebe hrdý. Nepotřebujeme slova, vidíš to, cítíš to, raduješ se z toho a pamatuješ si to celý život. Chci cítit, že mě potřebuješ. Ne jako někoho, kdo ti zajistí tvoje potřeby, ale jako někoho, kdo by chyběl tvému srdci. Nechci ti říkat, jak moc tě mám rád, chci, abys to žil.

Otče, tatínku náš nebeský... chceme být s Tebou. Jen tak být.


Mt 6,6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Ž 37,7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj.

 

Eva Čejchanová


_ _ _

7.3.2021


„Každodenní vymezení času k pravidelné modlitbě nás přivádí k určitému řádu a poslušnosti. Vědomí sjednocení, vědomí celku... Ten kdo tvoří jednotu, je Otec a Syn, Syn a člověk, Ježíš a já v Něm, Ježíš a my v Něm. Ježíš bez Otce nemohl nic učinit, my bez Ježíše a Jeho Ducha také nemůžeme. On nám to připomíná. On je alfa a omega.

Zastavení se v koloběhu dnů nám dává příležitost říci Bohu: Tady jsem. Jsem Ti k dispozici. První odměna je zklidnění k naslouchání. Schopnost vnímat Jeho pokoj. Je Kníže pokoje. Učí nás vcházet do svého odpočinutí a tento pokoj střežit."


Fil. 4,6–8 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

„Krásné, inspirující zadání na celý úvazek, pro každý den našeho pozemského života."

Fil. 4,19 Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.


Jana Hofmanová 

_ _ _


24.1.2021


Milí přátelé,

Tento týden jsem, ve vztahu k modlitbám a ve vztahu k nám, místním věřícím, prožíval zvláštní důležitost této Ježíšovy výzvy:
A já vám pravím: Proste, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
(Lukáš 11, 9)

Říkal jsem si, do jaké míry věříme, že je pravda, co Ježíš říká? Pokud jsme mu totiž skutečně uvěřili, budeme hledat, tlouct a prosit za to, co nám, nebo naši blízkým schází. Budeme vytrvalí - neodbytní.


Někde uvnitř sebe jsem viděl, jak málo lidí přichází ke dveřím Božího srdce a tluče. Vypadá to, že na některé prosby Bůh odpoví jedině tehdy, když uvidí, že o ně opravdu stojíme. Potřebuje vidět, že je to záležitost celého našeho srdce. Vzácné věci Bůh nedává jen tak. Ani nemůže dát. Zaplatil za ně příliš vysokou cenu.
Proto k této výzvě Ježíš přidává příklady o neodbytnosti. Jeden o půlnoční návštěvě přítele, který si chce půjčit chleby pro svou návštěvu (Luk 11,5–8), a druhý o soudci a vdově (Luk 18,1–8). V obou případech jde o víru, která je neodbytná. Stejnou víru projevil slepý Bartimaios nebo žena Syroféničanka a mnoho dalších. A Ježíš je chválí a občas je i překvapený, jako v případě setníka. Všichni mají společné, že nakonec odcházejí a nesou si odpověď.
Jednou z hlavních příčin proč odpovědi nedostáváme je, že je rozdvojené naše srdce. Ježíš řekl: „Hledejte nejprve Boží království a ostatní vám bude přidáno.“ My hledáme to, co nám má být přidáno. Takové srdce nedokáže opravdově hledat, tlouct a prosit.

DM

_ _ _

8.10.2020.


Přinášet Bohu oběti chval a proseb o smilování, je tím nejzákladnějším projevem naší pokory a víry. O Ježíši Kristu je napsáno, že „za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel."(Žd 5,7)
Čím spíše my – jeho lid – tělo, které je dnes postavené do pozemského života, potřebujeme přinášet stejnou oběť, abychom byli zachráněni před smrtí všeho druhu a stali se „solí“ pro naši společnost.
Máme povinnost společně a zároveň osobně, nést břemena k Bohu za sebe i za druhé. Máme povinnost postavit se do „trhliny“ a sloužit svými modlitbami svým sourozencům v Kristu, svým církvím, jejich pastýřům a kněžím.
Vedle toho se touto iniciativou připojujeme k mnoha modlitebním výzvám různých křesťanský společenství v naší zemi. Cítíme sounáležitost se všemi Božími dětmi napříč denominacemi, se kterými tvoříme jedno tělo.
Věříme, že MODLITBY 24/7 tak, jak koncipovány, nám jsou Božím darem v době, kdy je téměř nemožné se sejít osobně. Jsou jakýmsi pomyslným oltářem uprostřed našeho města, kam můžeme společně přicházet předkládat své prosby Bohu. Prožíváme, že spojení v modlitbách, bez ohledu na naši denominační příslušnost, je před Bohem nesmírně vzácné. Přiznáváme tak spoluvinu před Bohem za mnohá rozdělení v naší společnosti, pramenící z našeho sobectví.

Také věříme, že i když jsou naše modlitby nepočitatelné, nezměřitelné a neohraničitelné, má svůj význam, když na sebe jmenovitě vezmeme před Bohem závazek strávit soustředěnou hodinu v modlitbách. Vzpoměňme při tom na napomenutí Ježíše na adresu Petra a učedníků: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?" (Mt 26,40)

To všechno jsou důvody, proč jsme zůstali v těchto modlitbách stát i po první vlně karantény a chceme v nich pokračovat i nadále.

Pokud při čtení těchto slov cítíte, že se do modliteb máte připojit, můžete to udělat prostřednictvím odkazu M24-7. Tam se dozvíte praktické informace o přihlášení a registraci.

Těšíme se na společné setkávání před tváří našeho milujícího a nesmírně shovívavého nebeského Otce.

Stávající účastníci M24-7