Viděn, pojmenován, utvrzen

V dnešním zamyšlení znovu do vánočního příběhu vstupuje Alžběta, manželka Zachariáše. Je těhotná – čeká syna, kterého jí Bůh zaslíbil.

Nyní ji přišla navštívit její sestřenice Marie, která je také čerstvě těhotná.

Když Marie navštíví Alžbětu, stane se něco neobvyklého. Alžběta je naplněna Duchem svatým a její dítě poskakuje v jejím lůně. Hluboko uvnitř Alžběta ví, že Bůh udělal něco zvláštního. Alžběta plná Ducha svatého poznává Boží sen zasazený hluboko v Marii. Poznává, co Bůh udělal – vidí to a pojmenovává.

Cítil jsem někdy přítomnost nebo činnost Ducha svatého? Kdy moje srdce, duše a tělo něco poznaly dříve, než si to uvědomila moje mysl?

Pane, dej mi prosím citlivost na Tvá hnutí ve mně.

 

Ztiš se a modli se.

 

Bože, modlím se za svou církev, abychom byli naplněni Duchem svatým, abychom mohli rozpoznat a oslavovat to, co děláš v druhých.

 

Ztiš se a modli se.

 

Krásná část tohoto příběhu je, že poté, co je Marie spatřena, pojmenována a utvrzena, zazpívá jeden z nejkrásnějších chvalozpěvů všech dob, známý jako Magnificat. Když jsme také viděni, pojmenováni a utvrzeni – když ostatní vidí sny, které Bůh zasadil hluboko v nás – často nás to vede k uctívání Boha.

Odevzdávám se Tobě, Duchu Svatý. Přijď a naplň mě. Ukaž mi své skryté dílo v druhých, abych ho mohl vidět, pojmenovat a požehnat.

Amen.

 

Biblické texty:

Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách. Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Žalm 8:4-10

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“
Lukáš 1:39–45