Tak kdo se se mnou pomodlí?

Před námi je ještě osm zastavení, kdy navštívíme několik festivalů a dalších měst. Jak tato služba vypadá a jaké jsou naše první letošní zkušenosti?

Jak říká jedno přísloví: „Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.“ Pro mnoho lidí může být překážkou přijít do církve, i když o Boha by snad i zájem měli. Proto chceme jít ven, být jako křesťané přítomni a dostupní lidem na ulici. Naší vizí je, aby při setkání s námi mohli lidé okusit alespoň kousek Boží lásky. Jsme připraveni se s nimi modlit, naslouchat jim, ale také i jen nabídnout dobrou kávu nebo vodu na osvěžení.

Práce je to průkopnická a jsme si toho vědomi. Mnozí na nás reagují s nedůvěrou, odstupem a raději přejdou na druhou stranu ulice. Někteří si vezmou kávu nebo jiné drobné občerstvení a zastaví se na kus řeči. Jiní se svěří se svými životními trablemi a požádají o modlitbu. Někteří si vyslechnou naše příběhy, zkušenosti ze života s Pánem Bohem, chtějí, abychom se za ně pomodlili a rádi si vezmou i Nový zákon. Jsme nadšení, že jsme se mohli na ulicích bavit a modlit již s několika desítkami lidí.

V každém městě je zcela jiná atmosféra. Někde jsou lidé přátelštější a rádi se zastaví, v jiném městě se nám vyhýbají obloukem. Přesto se nám ale stalo, že i v takovém městě bylo několik lidí, kteří si to k nám vyloženě napochodovali a žádali nás o modlitbu. O to víc si těchto setkání vážíme a zahřejí nás u srdce. Například jeden člověk se během procházky parkem modlil, připadal si osamělý a toužil po tom, aby se s ním někdo pomodlil. Při východu z parku najednou narazil na náš modlitební karavan a šel rovnou k věci. Konverzaci zahájil otázkou: „Tak kdo se se mnou pomodlí?“ Nevím, kdo byl více překvapen. Zda my anebo on.

Naše služba může mít i čistě praktický charakter. Před službou se spolu ráno modlíme. Jednou jsme se modlili za bezdomovce, protože je prý bezdomovectví v daném městě problém, se kterým si neví rady. Pán Bůh na naše modlitby reagoval rychleji, než jsme čekali. Ještě dříve, než jsme stihli nachystat karavan s posezením, zastavil se u nás jeden místní bezdomovec. Nakonec si s našimi dobrovolníky vykládal asi dvě hodiny. Vypil si kávu a vyslechl si mnohé o Pánu Bohu a také jsme se s ním modlili. Tím to ale neskončilo. Zjistili jsme, že daný pán nemá možnost kontaktovat své blízké, které by rád navštívil. Jeden dobrovolník mu pomohl blízké zkontaktovat, což pana bezdomovce velice potěšilo.

Jako velice povzbuzující navíc vnímám to, že modlitební karavan je požehnáním nejen pro lidi na ulici, ale také pro naše dobrovolníky. Pán Bůh během této služby propojuje lidi ze všech možných koutů celé země, z různých denominací a všech věkových kategorií. Vznikají tak zajímavá a velice obohacující setkání a mohou vznikat nová přátelství. Díky Pánu Bohu za to, že nám vždy dal jednotu, takže jsme mohli společně sloužit, modlit se za daná města, žehnat jim a lidem, kteří tam žijí.

Těším se, co nám Pán Bůh nachystal na dalších místech a co budeme vyprávět příště!

Šárka Šimečková