Průlom Božího království

V Lukášovi v sedmé kapitole čteme, jak Jan Křtitel posílá své učedníky za Pánem Ježíšem s otázkou, zda on je Ten, který má přijít, nebo mají čekat někoho jiného. Pán Ježíš odpovídá oklikou a poukazuje na to, co se děje. Slepí vidí, chromí chodí, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium. Pán Ježíš jako důkaz toho, že je Tím poslaným od Otce, poukazuje na zázračná uzdravení skrze svou službu. S Jeho příchodem se Boží království prolomilo do našeho světa a projevuje se vítězstvím nad skutky temnoty, mezi které mimo jiné patří i nemoci. Služba uzdravování provázelo Ježíšovu službu po celou dobu jeho pozemského působení, u Matouše deset čteme, že stejnou pravomoc nad nečistými duchy a nemocemi dal i svým učedníkům. Ve Skutcích apoštolů čteme, že uzdravování provázelo běžně zvěstování evangelia a nemáme žádný důkaz, že by Bůh změnil své plány a dnes své učedníky nevybavoval stejnou mocí jako své následovníky v prvním století a ani my nemáme sloužit ve své síle, ale v nadpřirozené moci Ducha svatého.

Bůh stojí proti moci Satana a chce mařit jeho skutky. Na zemi nemá nikoho jiného než nás, abychom byli jeho nástroji. Protože Boží království není do druhého příchodu Pána Ježíše ještě na této zemi v plnosti, je tu stále nemoc a jiná omezení. Dokud Pán Ježíš znovu nepřijde, nebudou všichni uzdraveni. Ale pokud se nebudeme za nemocné modlit, tak nebude Boží nadpřirozenou mocí uzdraven nikdo. John Wimber říkal, že se modlí za každého nemocného, který mu to dovolí. Pokud není uzdraven, modlí se dál. Pokud zemře, modlí se za jeho vzkříšení. Pokud vzkříšen není, je to Boží věc. Kéž i my přistupujeme k modlitbám za nemocné se stejnou horlivostí a současně se stejnou pokorou.

Lubomír Ondráček