Příběh - Modlitby 24-7 v Brně

S Modlitbami 24-7 začala v Brně již v roce 2007 skupinka většinou vysokoškolských studentů z Církve bratrské, Slova života a Apoštolské církve. Studenti však dostudovali, poslední modlitebníci v řetězci se domodlili a v Brně se nenašel nikdo, kdo by se chopil další iniciativy k organizování společných modliteb. Tak nastalo období „ticha M24-7“.

BŮH PŘIPRAVUJE CESTU

Zejména přes léto 2013 jsem se intenzivněji modlila za obnovení modlitebních řetězů a znovuotevření společné modlitební místnosti. Měla jsem v srdci touhu, ale nevěděla co s ní. Abych přece jen něco podnikla, zavolala jsem Danielovi Raškovi, vedoucímu modliteb 24-7 v ČR a pokusila se kontaktovat přes e-mail bývalého vedoucího této služby v Brně. Snad jen, abych zjistila, že tudy cesta již nevede. Vedoucí se oženil a jak tomu v takových případech  bývá, na vedení něčeho podobného mu už nezbývala kapacita. Rozeslalo se pár e-mailů, ale reakce na ně byly spíše rozporuplné, než aby se z nich dal vytušit zájem něco podniknout. Nezbývalo, než pokračovat v modlitbách a hledat cestu dál.

V říjnu 2013 jsem se ve Vsetíně setkala s Danielem Raškou osobně. Řekl, že se něco začalo hýbat. Bylo to pro mne překvapivé, protože jsem si už myslela, že moje touha a konání je jen moje a ne Pána Boha. Nezávisle na sobě se totiž Danielovi ozvali dva lidé, kteří se s Modlitbami 24-7 setkali v cizině.  Jedním z nich byl Marek, člen ŘKC, který prožil v německé modlitební místnosti osobní setkání s Bohem a vnímal potřebu začít s modlitbami i v Brně. Tak ve stejné době, co jsem se snažila prostřednictvím e-mailů oslovit lidi různých denominací, začal již připravovat modlitební místnost ve své farnosti a na Dana měl otázku, zda postupují správně. Tím druhým klukem byl Honza z denominace se zcela jinými důrazy, než jsem zvyklá, člen TCV. V knihovně v USA si prostě začal číst v angličtině knihu Krvavý měsíc na obzoru a myšlenka jej zaujala natolik, že po svém příjezdu Dana zkontaktoval. „Nastala chvíle pro společné setkání“, usoudili jsme s Danem ve Vsetíně a pustili se do toho.

BOŽÍ NAČASOVÁNÍ

Snad nejnadšenější odezvu na rozeslané e-maily a uskutečněné telefonáty jsem dostala od důstojnice Armády spásy Stáni Knoflíčkové. Prostředí sboru a komunitního centra Armády spásy se nám zdálo být dostatečně neutrální a vhodné pro setkání podobného typu, a tak přibližně 4 týdny před zahájením zmiňovaného modlitebního řetězu v ŘKC, jsme se sešli na Staňkové 6. Při domluvě před setkáním jsme počítali, že přijde jen pár lidí. Ale nestačili jsme se divit a přidávat židle k nachystanému stolu, sešlo se nás překvapivě hned 19! Navíc přišli lidé, kteří se o tomto setkání dozvěděli „náhodou“ a prožívali úplně stejné volání do modlitby za Brno. Velkým darem bylo i početné zastoupení z různých společenství jako AS, AC, KS, ŘKC, CB, BJB, SŽ, TCV. ...Bylo to Boží načasování...

HLEDÁNÍ

Po prvním, víceméně seznamovacím setkání, jsme se začali modlit za místo i dobu, kdy bychom mohli do Modliteb 24-7 vstoupit. Do Vánoc se uskutečnila asi 3 setkání, vždy jedno v měsíci. Naším cílem bylo stanovit si kritéria, která by nám pomohla najít místnost nejlépe na neutrálním místě, dobře dopravně dostupnou. Nechtěli jsme, aby komukoli v její blízkosti vadil hluk a také naším přáním bylo, abychom nemuseli zajišťovat pracně nepřetržitou hlídací službu přes noc. Předem jsme si řekli, že peníze nebudou problém a pustili se do hledání. Rozhodili jsme sítě i přes reality, hledali všude možně, ale nic ne a ne najít.

Mezitím proběhly modlitby na podzim v ŘKC a my začátkem nového roku zintenzivnili svá setkávání modlitebního týmu na jedenkrát týdně. Na jaře jsme společně vnímali, že bychom neměli už časově modlitby odkládat a katolíci to vnímali nejintenzivněji. Uskutečnili modlitby ještě na jaře a pak již následovala modlitební místnost v Křesťanském společenství v květnu a v říjnu v Armádě spásy. Najednou jsme zjistili, že jsme ve svých kritériích prostě Pána Boha příliš omezili. Teď se již modlíme spíše za odvahu jít i přes věci, které by mohly stát zdánlivě v cestě.

BUDOUCNOST

V přípravném týmu se k modlitbám scházíme stále jednou týdně. Společnými modlitbami jsme se vzájemně sblížili a vznikla mezi námi duchovní jednota. Přes odlišnosti v uctívání, v důrazech, či projevech, také bez počátečního poznání osobních údajů, panovala a panuje mezi námi, aspoň z mého pohledu, vzájemná láska a důvěra. Neexistuje obava z toho vyjádřit svobodně svůj názor. Víc lidí vnímá, že Bůh chce v Brně vybudovat ještě něco víc než modlitby. A také díky nim vznikají další služby jako pravidelně organizovaný Davidův stánek. Bůh mezi námi buduje svůj chrám, a jsme v očekávání, co ukáže dál... Díky a sláva našemu Pánu.

Radka Weberová