Opět jsme mohli vystoupit na „Modlitební horu“

Už ani nevím, po kolikáté jsme u nás v Šumperku pořádali řetězec Modliteb 24-7. Tentokát jsme měli modlitby opět před Velikonocemi.

Velikonoční období super. Jednak máme několikadenní volno pro studenty i pracující, jednak se během svátečních dnů radujeme a slavíme Boha za to, že nás zachránil skrze Ježíše Krista. Je to skvělý čas k nepřetržitým modlitbám. A tak jsme i letos prožili krásný čas na „Modlitební hoře".  Byl to čas od čtvrtečního do pondělního večera.  Modlitby sice nebyly nepřetržité (byli občas nějaké mezery), zato byly velmi intenzivní.

Já osobně mám nejraději čas od třetí nebo i od čtvrté hodiny ranní. I tentokrát se mi to vyšlo, protože v pět už tam byli další. A protože bylo příznivé počasí, jezdil jsem do místnosti na kole (4km). O to více jsem vnímal krásnou noc - ráno. Mám moc rád brzký ranní čas, protože všude je krásně ticho, nikdo a nic ho neruší, a pomalu začínají zpívat ptáci. Těším se na nový den a modlím se za lidi, kteří za chvíli začnou vstávat a vyprošuji jim požehnání. Myslím, že by občas taková brzská ranní hodina modlitební byla velmi užitečná i doma (mimo Modlitby 24-7), ale podařilo se mi vstát od té doby jen asi dvakrát. Když přijdu do modlitební místnosti, nejdříve si čtu jména těch, kteří tam byli přede mnou a kteří přijdou po mně. Jsem nadšen, že mám tolik sourozenců v Kristu a že se za ně mohu modlit – žehnat jim, a k tomu ještě tak po ránu.  Jako koordinátor vždy dbám, aby starý rozpis nebyl zakryt novým, ale aby každý visel zvláště na viditelném místě – to pomáhá uvědomění si té sounáležitosti. Modlíme se každý sám, a přesto jsou to modlitby společné.

A ještě přidám tuto zkušenost - Jako koordinátor jsem v minulých letech skoro vždy před přípravou modlitební místnosti prožíval nechuť, skepsi a podobné stavy. Vím, že Nepříteli záleží na tom abychom se nemodlili, hlavně abychom se v modlitbách nespojili. A také jsem míval problém s tím, že krátce před začátkem byl rozpis velmi zřídka zaplněný. Ale to vše se mění. Nechuť a skepse nepřichází a poloprázdný rozpis mě už neleká, protože - jak zkušenost říká - „jak to začne, tak se lidé hlásí". Asi to souvisí s tím, že výstup na horu je namáhavý. Nnarazíme na překážky, ale pak jsme odměněni nádherným pohledem. Když máme vystoupit na „Modlitební horu" – něco nás to stojí, ale pak ten nádherný pohled - uvidíme - setkáme se s Pánem.  A nejen s Ním, ale také s lidmi, kteří rovněž jako vy patří Jemu.

Mirek Jersák - Šumperk