Ochranovské letnice

To byl počátek jejich nepřetržitých modliteb, které trvaly sto let. Tím to ale neskončilo. Modlitby vedly k touze sdílet evangelium a začátku misijní práce, která zasáhla téměř celý svět. Jejich příkladem se nechali inspirovat i zakladatelé Modliteb 24-7. Jak to celé začalo?

Jan Amos Komenský, dávný moravský biskup, je dnes známý především jako otec moderního vzdělávání. Jehopřednostním zájmem ale byla církev. Jí věnoval většinu svého času a génia. Tváří v tvář tvrdému pronásledování se rozhodl zasadit “skryté semínko" a na smrtelné posteli, přesvědčen, že on sám selhal, naléhavě žádal bratry, aby se postarali o to, “... že základy naší jednoty nebudou zcela zničeny a že naše potomstvo je bude moci nalézt".

Toto “skryté semínko” se probudilo k životu roku 1722, když se jeden moravský tesař jménem Kristián David setkal s Nicholasem Ludwigem von Zinzendorfem. Požádal ho, jestli by jim mohl najít nějaké místo, kde by mohli uplatňovat “víru srdce" rané církve, aniž by je někdo pronásledoval. Zinzendorf slíbil, že o tom bude přemýšlet. V červnu se vrátil na své pozemky a zjistil, že Kristian David předpokládal jeho souhlas a už se sem nastěhoval. Začali budovat nové společenství na pozemku Berthelsdorf, který patřil Zinzendorfovi. Později se proslavil jako Ochranov (německy Herrnhut, pozn. překl.), což znamená „chrání Bůh".

Zinzendorf se prokázal jako schopný vůdce náboženských uprchlíků, kteří se začali usazovat na jeho pozemcích. Vyrostl ve zbožné rodině a od útlého věku se zdálo, že je povolaný k tomu, aby se stal duchovním vůdcem. Církevní reformátor a průkopník vzdělávání Philipp Jakob Spener se s ním modlil, když mu byly čtyři roky, a uznával přitom jeho duchovní předurčení! Když mu bylo šestnáct let, dokončil studia na univerzitě v Halle a před svým odchodem informoval ředitele o tom, že na univerzitě založil sedm různých modlitebních skupinek. Požádal ho, jestli by na ně mohl dohlédnout.

Jedna z těchto skupin se jmenovala „Řád hořčičného zrna" a jejími členy byla řada budoucích vedoucích představitelů, včetně Jana Pottera, který se později stal arcibiskupem z Canterbury. Spolu se svými přáteli z modlitební skupinky, hořčičného zrna" se Zinzendorf zavázal přísahou, která mu po zbytek života udávala směr. Slíbil, že bude:

- laskavý ke všem lidem - pravdivý vůči Kristu - šířit evangelium po celém světě -

Každý člen řádu nosil prsten s vyrytým nápisem „nikdo nežije sám pro sebe". Mladický slib hraběte se později stal ústředním bodem obnovené církve Moravských bratří. Nejdřív se však musel zasadit o to, aby do různorodé skupiny lidí, která se usadila na jeho pozemcích, vnesl nějakou strukturu. Hrabě byl náruživý čtenář a byl nadšen, když objevil jeden ze základních dokumentů Moravských bratří, „Smlouvu", pod niž se podepsal i Jan Amos Komenský. Zinzendorf k ní přidal některá svá pravidla a myšlenky a v květnu roku 1727 je představil jako celek všem znesvářeným skupinám na svých pozemcích.

V srpnu roku 1727 jejich společným shromážděním otřásl Duch svatý a znesvářené strany konečně veřejně vyhlásily mír. Dva týdny poté bylo zahájeno čtyřiadvacetihodinové modlitební setkání, které trvalo dalších 100 let. Dvacet čtyři svobodných mužů a stejný počet svobodných žen se začalo střídat po hodinových směnách. Jednou týdně se scházeli, četli dopisy a zprávy od moravských křesťanů a zjišťovali aktuální modlitební předměty. Díky tomu měli přehled o konkrétních lidech a místech, za něž je třeba se modlit. Roku 1732, pět let po zkušenosti s působením Ducha svatého, začala skupina vysílat zástupce do Evropy a celého světa, aby přinesla Krista až na konec země.

Řada příslušníků této nově se rodící generace Moravských bratří později procestovala svět jako misionáři. Moravské společenství v Ochranově se stalo hnutím, které za prvních 200 let své existence podporovalo tři tisíce misionářů. Mnozí se domnívají, že je to jeden z pramenů současného misijního hnutí. Odhodlání k misii je zavedlo na samý konec světa. Dva misionáři se prý nechali prodat do otroctví, aby se dostali ke společenství žijícímu na ostrově sv. Tomáše v Karibském moři, a jiní zase cestovali do Grónska. Moravští bratři se dostali až do Surinamu, na Cejlon, do Jižní Afriky, Káhiry, jeruzaléma a Bagdádu. Dotkli se i života jiného muže, jehož služba zanesla moravské hodnoty a myšlenky do nejvzdálenějších koutů světa.

Úryvek z knihy Krvavý měsíc na obzoru (Pete Greig)