Nyní naslouchej

Nesčetněkrát nám naše nitro nastínilo nutkání někomu náležet. Několikrát nám namlouvalo: Nikomu nepatříš! Nebo: Nejsi nutný! Někdy nás nabádá naslouchat nesmyslům… Nuže, následující nákres nám nastíní naprostou nevšednost. Nyní naslouchej:

Několikátého novu, některými nazývaného „narozeniny Nejvyššího“, napověděla nebesa nečekané (některými nikoli) navštívení: nikdy neopakovatelné nebeské narození Nazaretského. Nejvyšší nezapomněl na národy! Někteří následovníci nadšeně nesli Nazaretskému nejrůznější (někdy nákladné) nadílky. No, nositelka narozeného nemluvňátka nebyla nevděčná; nejspíše naplno nerozuměla nynějším návštěvám; některé náznaky, nesrozumitelné nuance, narychlo nepochopila… Nicméně, následky neobvyklého narození nečekaly: nynější „nadřízený nadřízených“, nejmenovaný „Nero“, některými nazýván Nedotknutelný, několikrát naslouchal Nauce nesvobodného národa náležejícího nyní „Neronovi“. Nepochybně neustál navýšenou náklonnost některých nových, navíc nedomorodých, návštěvníků narozeného nemluvňěte; naštvaně naléhal na některé nejlepší naučence: „Nevíte, není-li narozené nemluvně následníkem Nejvyššího? Neříká Nauka něco?“ (Nikomu nikdy nechtěl nabídnout namyšlenou nedotknutelnost). Neskrývanou nervozitou naučenci nadhodili: „Naše národní Nauka nám napovídá: Nastane narození Nebeského Nemluvněte, na němž naleznete novou naplněnost nitra – nyní nikdo nemusí nesvobodně následovat násilné nadřízené, nechce-li nadobro náležet nicotě.“ No – nezkoušej nemocnému násilníkovi něco naznačit! Nero na nic nečekal. Některá nemluvňata nechal nepříčetně napíchnout na nože… Nestydatý netvor! Někteří neštěstím nedýchali. Neronova nemilosrdná nezkrotnost nechala nositelkám, nyní navždy neplakajících nemluvňátek, na nitru nikdy nesmazatelný nápis neuvěřitelného násilí.

Nuže, následující noc nařídil Nejvyšší nositelce a nositeli nemluvněte: „Na nic nečekejte, naberte náskok! Najděte Nemluvněti nějaký neznámý nocleh než nařídím nový.“ Nazítří narazili na nějaký nomádský, nejspíše núbijský (nevím), „náklaďák“. Nasedli na něj následujíc Nejvyššího. Nikomu nic neřekli.

Někdy napřesrok – nikdo neví najisto – Nejvyšší nařídil návrat: „Najděte Nemluvněti nový nocleh,“ nabádal nositele. Našli Nazaret (následně Nebeského nazývali Nazaretským).

Nyní nadchází nejdůležitější: někdejší nemluvně, následně náctiletý, nyní nebojácný Nazaretský, nabízel národu novou neortodoxní Nauku. Na náměstích, na nádražích, nástupištích, na nárožích, nádvořích, nivách, nabízel nesvobodným nesmrtelnost: „Nezoufej národe – nepropadej nicotě, neposlouchej namyšlené naučence, nafoukané nabubřelce. Následuj Nejvyššího; nabízí neuzamčenou náruč nepodmíněné náklonnosti. Nyní nabírá nové následovníky!“ Nikoho nekomandoval, neurážel, nikomu nenadával. Naopak – někomu napravoval nalomené nohy, natržené nárty, nosy, nehty, nevidomým nabízel nový náhled. Některým navíc narovnával nevyrovnané nitro. No, někdy nevybíravě napomínal… Nicméně nabízel neuvěřitelné novoty.   Národem neuznávaní (nezbedové, neřádi, neslušní, nečistí, nemorální, nevěrníci, neřestníci, neohrabanci, náckové) najednou naslouchali. Někteří nejistí někdy namítali: „Není Nazaretský nemocný?“ Nebyl. Nazaretského nauka nebyla něčím neandrtálským. Nabízel národu novou nefalšovanou naději.

Než Nazaretskému nadešla nejtěžší náročnost, nejstarší naučenci nastražili nekalost:  „Nezajímají nás nové názory. Nemáme náladu naslouchat nevzdělancům!“ namítali. Násilníky navedli: „Namlaťte Nazaretskému, nesmí nám ničit národ.“ Následně nařídili: „Nazaretského nesmíte nechat naživu. Nikomu nic neprozrazujte!“ Nehorázní namyšlenci. Ne Nikodém. Nikdy nepřijal náturu nejstarších. Následující noc nesměle navštívil Nazaretského, namítajíc: „Nevíš, není-li nové narození něco nenormálního?“ „Není, Nikodéme,“ naznačil Nazaretský, „nikdo nemůže najít nové narození, nenásleduje-li Nejvyššího. Nové narození není nepotřebné, naopak – nutné. Nejvyšší nabízí Nápomocníka navěky náležejícího našemu nitru. Naslouchá, naviguje, napomáhá nevědomosti, nabádá nerozvážné, nutí nezapomenout na Nejvyššího… “

Nazítří na Nazaretského naběhli nabušení neřádi. Naschvál na něj navlékali nesmysly, nadávali, nakonec nahého navěsili na návrší (někdo navíc Nazaretskému nabízel nechutný nápoj).

Nauka nesvobodného národa nalezla naplnění. Nyní, než nadejde návrat Nazaretského, nesuďme nejbližší nesmyslnými napomenutími. Naopak, nabízejme nejbližším naše nitro. Náš Nejvyšší nesnáší nadutce. Nesčíslněkrát nám – neohrabaným nástrojům – nabídl novou naději navzdory naší nedokonalosti. No ne? Natolik nám nabízí náruč! Nuže, není nejlepší nenaříkat, neumdlévat nad nicotou? Nejvyšší nebydlí někde na Neptunu, nezná nezájem. Naopak. Neustále na nás nahlíží.

Nuže, nadchází noc, některými nazývaná „narozeniny Nejvyššího“. Nalistujme Nauku, naslouchejme, nasávejme, následujme! Nauka není nudná. Naopak. Nabízí nám nejkrásnější, nejužitečnější nápovědy…

Nyní nezbývá než nadhodit: Nikomu nic nesvatého nedlužme, nikomu nečestnému neslužme, na nádvoří Nejvyššího naklušme.

Na (slyšenou) napřesrok!

T. Kymlová