Naslouchání Božímu hlasu

Většinou následuje odpověď, která zopakuje předchozí, ovšem zřetelněji, hlasitěji, s lepší artikulací.

Nevím, zda s námi Bůh komunikuje stejně, ale jisté je, že komunikuje. Vždyť člověka stvořil pro vztah, jako obraz sebe sama. A vztah, ve kterém se mlčí, umírá. Komunikaci potřebuje, a to oboustrannou.

Všechny tyhle věci jsem moc dobře věděla, když jsem vstupovala do prostoru modlitby, a přesto pro mě dlouhá léta byl Bůh ten, na koho jsem sypala své žádosti, představy, smutky i radosti, a odpověď jako by nepřicházela. Dnes už vím, že i v té době všechna ta slova nebyla bez odezvy – ten, kdo neslyšel, jsem byla já.

Bible říká, že Bůh přichází jako tichý, jemný hlas (2 Kr 19,12), a tak prvním předpokladem toho, aby člověk uslyšel, je ztichnout, mlčet. Čekat – i Eliáš to na hoře Karmel dělal (odtud je právě ono přirovnání s jemným hlasem). Těžko uslyšíte zpívat prvního jarního ptáka v řevu motorů a hluku hlasité hudby ze sluchátek na uších. Podobné je to i s Božím hlasem. Zároveň ovšem platí – a zase je to úplně biblické – že ne vždy přichází Bůh tiše. Vždyť do Jeho výbavy patří stejně tak hromobití, vítr a déšť jako ono tiché šumění větru nebo ranní rosa.

Druhým předpokladem slyšení je touha slyšet. Ale tu mám, řeknete si jistě. Velmi často ovšem chceme poslouchat jen to, v čem my hledáme odpovědi. Co když ovšem Bůh chce říct něco úplně jiného? Co když se mnou chce probrat zcela jiné téma, než mám zrovna na srdci? Na jeden pobyt v tichu jsem odjížděla s touhou po ukonejšení a novém zakušení Boží lásky a blízkosti. Všechny biblické texty, které jsem procházela, k tomu měly napomáhat – a pak ke mně při jednom Bůh začal mluvit ohledně mého případného partnera. Jak bych poznala, že je od Boha, co bych měla dělat, jak se zachovat. Ale to přece vůbec nebylo to, po čem jsem toužila! Bůh to ovšem se mnou chtěl probrat, a tak přišel čas poslouchat…

Jak jsem věděla, že je to Boží hlas? Tohle je další velká otázka naslouchání. Kdy je to Bůh a kdy moje touhy, emoce, představy, přání? S rozlišením Božího hlasu je to jako s budováním citlivosti v jakékoliv jiné oblasti. Když se budete chtít stát znalcem kávy, s každým dalším vypitým šálkem rozeznáte lépe její charakteristické znaky, kvalitu, chuť. Čím víc, tím jemněji se budou chuťové pohárky orientovat. Rozpoznávání Božího hlasu je podobné – na počátku si Bůh někdy musí vzít megafon, abychom Ho uslyšeli, ale postupně se vnitřní sluch zpřesňuje a zjemňuje. K vytváření „vzorníku“ Božího přicházení (tedy druhů, typů toho, jak může Bůh promluvit) pomáhá konzultovat to, co uslyším, s Biblí, s někým, kdo zná můj duchovní život, sledovat vnitřní hnutí duše. Ne vždy je měřítkem známé „mám v tom pokoj, tak to bude od Boha“.

A jedno ujištění na závěr – Bůh je ten, kdo chce mluvit, chce vstupovat do našeho života. Není němý ani hluchý. Je partnerem v komunikaci. V tomto ohledu je často míček na naší straně. „Pozvání na kávu“, u které si dobře popovídáte, přijme vždycky rád.

Lucie Endlicherová