Naslouchání Bohu

Očekáváš, že k tobě bude mluvit Bůh, když se modlíš?

Setkal jsem se se zklamanými křesťany, kteří čekali, že k nim Bůh promluví. Upnuli se k Božím zaslíbením, ovšem ta se při nich nenaplnila. Přesněji řečeno, nestalo se to, co čekali. Jakoby Bůh mlčel a neplnil své sliby. Bůh ovšem nemůže klamat. Boží zaslíbení platí, každé z nich je ale adresováno do určité situace. Chceme-li zaslechnout Boží hlas, musíme s Bohem souznít. Bůh říká Jeremiášovi:

Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš. Jeremiáš 33:3.

Bůh zde neříká, vyslyším tě, ale odpovím ti. Boží odpověď nemusí být nutně souhlas. Odpověď může znamenat vnuknutí, ujištění, zaslíbení, ale i odmítnutí.  Bůh jedná, ale často jinak, než bychom čekali. Někdy zasáhne, jindy mlčí, někdy nám otevře oči a my porozumíme. Apoštol Pavel třikrát volal Pána (rozuměj v různých situacích), než se mu ozval, a nic z toho nebylo.

Hledat Boží tvář, zaslechnout jeho hlas, neznamená poznat Pána tak, jak jej známe dosud. Znamená to být nově a nově překvapován, poněvadž Kristus k nám přichází často s něčím novým.  Boží hlas může člověk zachytit v modlitbě srdce, kdy nejhlubší touha Božího srdce se stává i nejhlubší touhou naší. To nás osvobozuje od našich představ a tužeb, poněvadž se dostáváme do souladu s Ním. Jedná se o duchovní propojení Božího slova, modlitby a meditace. Síla prožitku Božího oslovení zůstává jen na Boží milosti. Tato praxe zbožnosti prohlubuje víru a je vírou prohlubována.

Modlitby přestávají být monologem a přemlouváním Boha, stávají se očekáváním na něj a na jeho slovo.

Daniel Fajfr