Modlitební řetěz v Havířově

Napříč církvemi jsme dali dohromady koordinátory, se kterými jsme připravili modlitební stanice. (Pro inspiraci ostatním: Pokání osobní a zástupné, modlitby za Havířov, ČR, svět, Izrael, pronásledované křesťany, rodiny, nemocné, v moci postavené, ztracené a nespasené). Zřídili jsme kalendář pro přihlašování na webu 24-7, rozeslali jsme plakátky a čekali jsme, co bude.  Místnost jsme připravili, promodlili a už jsme mohli začít.

Pak přišel očekávaný pátek. Místnost připravena, my připraveni a Bůh vždy připraven. Zjistili jsme ale, že nedokážeme udržet nepřetržitý řetězec modliteb. Ať už to bylo z důvodu dobrého počasí, souběžných jiných akcí anebo čehokoliv jiného. Trošku nás to zamrzelo, ale byli jsme vděčni za každého modlitebníka, jenž do toho šel. Když někteří přihlášení modlitebníci zjistili, že nás není dost, hlásili se honem ještě na další hodiny, aby se řetězec co nejvíce zaplnil.  Osobně to chci velmi ocenit.

Ti, kteří dorazili, byli nadšeni z nádherného času s Pánem a občerstvení, jež zažili.

V místnosti bylo i místo, kde lidé mohli zaznamenat svědectví nebo slovo od Pána, které jim přišlo. Jedna sestra tam napsala následující svědectví:

Dnes v noci jsem měla sen. Nebudu se rozepisovat, ale v tom snu jsem jednomu muži, který nechtěl někam jít, řekla: „Jestli Boha miluješ, tak půjdeš“.
Ráno jsem si uvědomila, že ten sen ke mně promlouvá. Původně jsem nechtěla na modlitby přijít, protože mám problémy se zády, dost mě to bolelo. Když jsem se ale rozhodla, že půjdu, bolest polevila.

I když se nám někdy nechce, nebo nás něco bolí, máme to překonat. Není nic důležitějšího než čas s naším Pánem. Amen.

Děkujeme Bohu, že bolest polevila a sestra mohla přijít. A modlíme se, aby toto svědectví bylo inspirací pro ostatní, kteří váhají, jestli přijít, anebo se jim nechce.  Přijďte, je to důležité.

Nakonec snad jen, že se těšíme, až to zopakujeme.

Por. Daniel Biško