Modlitební karavan ve Zlatých Horách

Karavan stál na skvělém místě v proluce na hlavním náměstí a byl pro Zlatohoráky nepřehlédnutelný. Zažili jsme i pár úsměvných situací, kdy si nás místní několikrát spletli s prodejci burčáku, kteří stáli se svou bílou dodávkou opodál. Některé hodiny se nedělo nic, zejména v čase obědové pauzy. Ale pak zase nastaly chvíle, kdy všichni členové našeho malého týmu byli plně zaměstnáni. Měli jsme řadu rozhovorů s dětmi, a dokonce i s polskými turisty. Zlaté Hory totiž leží na hranici s Polskem a Poláci rádi využívají služeb místních restaurací a cukráren.

Zažili jsme řadu neobyčejných setkání. Shledání jedné rodiny s misionářem, který jim sloužil před více než 10 lety a nyní je mohl vést k Ježíši. Mladý pár, který zde byl na dovolené, a chtěli si pouze dojít do města koupit kávu. Nakonec u nás strávili spoustu času v rozhovoru, v modlitbě a odešli vyzbrojeni Biblí.

Jedno takové neobyčejné setkání zažil i náš dobrovolník Petr:

„V létě jsem si uvědomil, že nechci být jen organizátor křesťanských akcí, ale že potřebuju být v kontaktu přímo s lidmi a sloužit jim osobně. Proto jsem se rozhodl, že pojedu na jeden výjezd s modlitebním karavanem. V září jsem tedy společně s týmem vyrazil na několik dní do Zlatých Hor. Jenže já nejsem vůbec dobrý na navázání vztahů s cizími lidmi a na evangelizaci také ne. Na začátku jsem vnitřně úplně trpěl. Pán Bůh mi ale dal zažít něco, co dalece předčilo moje představy.

První den večer, když jsme už karavan z malého náměstíčka uklízeli, přiběhla za námi mladá žena s dítětem a v euforii říká: "To si snad děláte prd.., vy jste z Modliteb 24-7? Ježiš Maria, to snad není možný. Já jsem u kamarádky našla na záchodě knížku Ušpiněná sláva o Modlitbách 24-7. Nejsem věřící a vůbec mě to nezaujímalo, ale protože předmluvu napsal Bear Grylls, byla jsem zvědavá a začala jsem to číst. Já říkám tomu Bohovi: ‘Ty se mi pořád posíláš svoje znamení. Všechno se mi sype, jen s tebou mi to vychází.‘ A teď přijedete vy až k nám na konec světa." Tak jsme mladé paní řekli, že jsme přijeli možná právě kvůli ní a ať přijde zítra na kafe. Další den před polednem opravdu mladá paní přišla. Sedli jsme si a ona mi popovídala, jak jí ten Bůh dává stále jasná znamení a že ho chce poznat, ale neví jak. Už dlouho jsem nezažil člověka tak Bohem připraveného na setkání s Ním. Řekl jsem jí evangelium a modlili jsme se modlitbu přijetí. Ona se celá třásla a pak řekla, "Tý vo.., já mám takovou radost! Jé, já se omlouvám, ale mám obrovskou radost!" I my jako tým jsme měli obrovskou radost z toho, že jsme mohli na tomto výjezdu vstupovat do věcí, které Pán Bůh připravil. Stačilo být na místě, nemít program a vlastní plán, ale jen čekat, co má Pán Bůh připravené. Tyto dny pro mě byly neskutečně občerstvující zkušeností.“