Modlitby za vězně a propuštěné

Kdo jsou tito lidé? Jsou to ti, kteří byli soudy odsouzeni za spáchání trestného činu nebo čekají na vynesení rozsudku za svoje činy, které vyšetřovatel označil za jednání, u kterého je důvodné podezření na spáchání trestného činu.

Jsou to často také ti, kteří přestoupili zákon, pravidla vzájemného soužití nebo se jen v kritické situaci nerozhodli správně. Jsou to však i ti, kterým se život nevydařil a neunesli tíhu osobní zodpovědnosti za sebe nebo za druhé okolo sebe a dostali se do rozporu se zákonem.

Pocházejí často z neutěšených poměrů rozpadlých rodin, ve kterých nezakusili přijetí a lásku od svých bližních, nenašli okolo sebe pomoc ve své nouzi a ve svém těžkém údělu si v dané životní situaci nedokážou poradit. Hluboko ve svých srdcích však nesou touhy a přání po šťastném a spokojeném životě a po přátelství s druhými lidmi.

Svoje vztahy k druhým lidem však budují na nesprávných vzorcích chování. Ve svých životech nedostali příležitost se tyto správné vzorce chování a jednání naučit a osvojit si je. Jejich rodiny, ze kterých pocházejí, školy, kterými prošli, a ani společnost, která je obklopuje, jim neukázaly a nevedly je k těmto správným vzorcům chování, k úctě k druhým lidem, k respektu k jejich právům a k ohleduplnosti k majetku druhých lidí.

Nechali se často strhnout ke lžím toho Zlého, který jim namluvil, že se k uspokojení svých momentálních potřeb mohou dostat podvodem, zneužitím, krádeží, manipulací, smilstvem, ublížením nebo lží. Nevnímali, jakou škodu, neštěstí, bolest a utrpení působí svým obětem, se kterými se možná nikdy v životě nesetkají. Za svůj spáchaný čin byli totiž odsouzeni k trestu soudem, a nikoliv svými oběťmi.

Tvrdé a nelítostné prostředí přeplněných věznic nepodporuje a nepřispívá ke změně postojů pachatelů – vězňů ve vztazích ke svým poškozeným a obětem. Toto sociálně vyloučené prostředí totiž nevede vězně k účinné lítosti nad svým činem, protože je v této situaci velmi ztížen kontakt se svojí obětí. Pak je tedy pro vězně prakticky nemožné vidět a prožít odpuštění ze strany svých obětí.

Ve věznicích jsou vězňové vyloučeni z rozhodování v běžných životních situacích, neboť jsou podřízeni vězeňskému řádu. Pobyt ve věznicích z tohoto důvodu nepodporuje a nebuduje u vězňů schopnost přijetí zodpovědnosti za svá rozhodnutí, činy a jednání. Stejně tak výkon trestu odnětí svobody v sociálně vyloučeném prostředí neumožňuje získávání sociálních dovedností a schopností v mezilidských vztazích. Sdílení etických, mravních a duchovních hodnot je v prostředí věznic velmi ztížené, stejně jako motivace ke kajícnosti, k obrácení a k lítosti nad svým jednáním.

Protože ve svých životech sami nezažili zkušenost s milosrdenstvím, s odpuštěním a s láskou, nejsou sami schopni toto přijmout a nabízet druhým. Pokud sami nezažili přijetí a lásku bez podmínek, budou hledat smysl svého života v uspokojování svých momentálních a často sobeckých potřeb na úkor druhých lidí. Tento hedonistický styl života však touhy jejich zraněných srdcí naplnit nedokáže.

Propuštěním vězňů z vězení však jejich těžkosti nekončí. Vězňové jsou po vykonání části nebo celého trestu z vězení propuštěni. Octnou se na ulici s tisícikorunou v kapse, což je dávka, kterou obdrží při propuštění. S touto dávkou mají vystačit do doby, než dostanou výplatu z práce, do které nastoupí po výkonu trestu. Vracejí se často po mnoha letech do prostředí naprosto neznámého, bez sociálních vztahů, bez dovedností a bez schopností čelit obtížím, často bez střechy nad hlavou a bez práce. A pokud nějakou práci dostanou, je většinou špatně placená. Bez další pomoci druhých lidí je prakticky nereálné s tímto vyjít a poradit si v mnoha těžkostech, kterým jsou vystaveni.

Je tedy zcela pochopitelné, že se zpět za mříže vrací téměř tři čtvrtiny propuštěných, protože se velmi snadno dostanou opět do rozporu se zákonem. V rámci státního sektoru dosud neexistuje žádný program mentoringu ani doprovázení propuštěných. Bez pomoci jsou tito propuštění naprosto ztraceni pro ně v „nepřátelském světě“ naší společnosti, ve kterém nejsou schopni samostatně žít. Vracejí se do věznic, kde je o ně „postaráno“.

Pobyt otců nebo matek ve vězení navíc bolestně zasáhne celou rodinu, a to nejen výpadkem peněžního příjmu člena rodiny, ale tím, že na výchovu dětí zůstává druhý člen rodiny sám. Zejména těžkou se stává situace pro děti, protože ztratí potřebný kontakt s členem rodiny umístěným ve vězení, neboť jsou vězni často umísťováni daleko od domova a z důvodu přeplněnosti věznic není jejich přemísťování reálně uskutečnitelné. Navíc jsou děti často postiženy sociálním vyloučením v třídních a zájmových kolektivech, se kterým si sami neporadit nemohou.

Tento popis ukazuje velmi smutný a bolestný, avšak reálný stav neutěšené situace v našem vězeňství, i když je považováno za jedno z nejlepších a nejhumánnějších ve světě.

Základní fungování celého systému je dáno vězeňským řádem, jehož cílem je především ochrana společnosti a trest pachatele, čímž jsou naplněny požadavky trestní justice. Teprve na konci požadavků kladených na vězeňství je obrácení a proměna pachatele.

Ježíš ve svém učení však nabízí i jinou cestu pro ty, kteří selhali, zhřešili nebo spáchali něco zlého. Je to cesta pokání, obrácení a změny smýšlení, tedy cesta restorativní justice. Naplnění této vize restorativní justice je požadavkem Ježíšova evangelia při budování Božího království ve spravedlnosti a milosrdenství i touhou Otcova milujícího srdce.

Náš milující nebeský Otče, nechceš, aby nikdo z Tvých dětí, které miluješ, zahynul, ale toužíš po jejich uzdravení, osvobození, záchraně a smíření s Tebou.

Modlíme se za:

• dar Tvého Ducha moudrosti pro soudce a pracovníky v oblasti soudnictví, aby o výkonu trestu odnětí svobody pro pachatele a o podmínečném propuštění vězňů rozhodovali se spravedlností i s milosrdenstvím.

• dary Tvého Ducha trpělivosti a laskavosti pro pracovníky vězeňské služby ve věznicích od ředitelů, vězeňské ostrahy, administrativních pracovníků, přes psovody ke správcům areálů, aby při výkonu svých povolání měli potřebné technické prostředky pro svoji práci, byli za svoji práci oceňováni a aby k vězňům přistupovali s ohleduplností a úctou.

• dary Tvého Ducha mírnosti, dobroty a rady pro sociální pracovníky, vychovatele, pedagogy, psychology a kurátory pracující ve věznicích do jejich služby při vedení programů resocializace a formace vězňů v mezilidských vztazích, aby tyto programy podpořily rozvoj sociálních schopností a dovedností vězňů a za praktické změny v hodnotovém žebříčku a v životních postojích vězňů.

• dary Tvého Ducha rozumu a rozlišování pro mentory, finanční, mediální a marketingové pedagogy a poradce, za programy oddlužování a za rozběhnutí programů finanční, mediální a marketingové gramotnosti a za odvahu a ochotu dlužníků – vězňů vstupovat do těchto programů a naplňovat jejich podmínky.

• dary Tvého Ducha pokoje do služby vězeňských kaplanů při jejich setkávání a duchovním doprovázení vězňů, za přijetí, důvěru a otevřenost vězňů a za požehnání a vzájemnou spolupráci.

• dary Tvého Ducha pokání, odpuštění, uzdravení a osvobození pro vězně, kteří s nadějí vstoupí do duchovních, formačních a evangelizačních programů (Vězňova cesta, Kurz modlitby, Otcovo srdce, Building bridges), za terapeutické programy (kroky AA) a za Tvoje vedení pro doprovázející psychology a terapeuty a za Tvého Ducha kajícnosti, odpuštění a proměnu srdcí všech vězňů.

• rodiny vězňů, za jejich manželky/manžele, druhy/družky a za jejich děti, které často trpí nepřijetím a sociálním vyloučením, abys jim byl oporou při překonávání jejich materiálních těžkostí a osamocenosti, za umísťování vězňů blíže k rodinám, za možnosti častějších návštěv a kontaktů, za přijetí a realizaci projektů setkávání rodin ve věznicích (Den s dítětem), táborů dětí (Andělský kemp) a vánočních dárků pro děti (Andělský strom).

• dary Tvého Ducha moudrosti pro zákonodárce připravující zákony umožňující vstup restorativní justice do celého našeho právního systému, za jejich přijetí a uvádění do praxe.

• rozvoj a rozšíření Probační a mediační služby, za snížení byrokracie při své práci, za zprostředkovávání řešení konfliktů spojených s trestnou činností mezi pachateli a oběťmi, za rozšíření alternativních trestů pro odsouzené a za prosazení přístupů restorativní justice v jejich práci.

• zavedení programů mentoringu a doprovázení propuštěných, za vstup státních institucí a neziskového sektoru do programů podpory a resocializace propuštěných, za právní a finanční zajištění, za doprovázení propuštěných při hledání práce, ubytování i při vyřizování úředních záležitostí.

• všechny vězně, abys jim byl nablízku, aby se k Tobě s důvěrou ve svých těžkostech obraceli, aby svůj trest přijali, poučili se, a jak je to jen možné, konali pokání, litovali a zřekli se svého zlého a sobeckého života, abys je, náš milující Otče, mohl uzdravit a osvobodit ze všech jejich závislostí, aby tak mohli zakusit Tvoje přijetí a odpuštění, protože Ty jsi náš milující Otec a odpouštíš ve své spravedlnosti a ve svém milosrdenství všechna naše provinění.

Václav Jarolímek