Modlitby za církev

Církev v Evropě je v období nebývalého kvasu, kdy si stále více a více křesťanů klade otázky ohledně toho, jak by měla církev vypadat a co by jí mohlo pomoci znovu nalézt svůj smysl a spojení s komunitou, která ji obklopuje. Systém státních církví a nominálního křesťanství se pomalu hroutí, církev se stává hodnotovou i mocenskou menšinou, ale zároveň má jedinečnou šanci se znovu nalézt a spolu s tím najít i nové cesty k lidem, kteří potřebují evangelium.

Již staletí církev chápe, že se musí stále obnovovat, aby nacházela po obdobích úpadku kreativní sílu nově naplňovat své poslání. Že se musí měnit, aby nepřestala být tím, kým je. Současný početní úpadek evropské církve, její marginalizace, zvětšující se mezera a odcizení mezi křesťanstvím a obecnou kulturou, jistá ustrašenost církví, krize misijního rozměru církve – to všechno jsou reálné skutečnosti, ale nikoli neměnné. Církev se ve své historii potýkala s neméně vážnými krizemi a výzvami a ukázala, že se z Boží milosti dokáže velmi dobře adaptovat. Pravděpodobně to bude znamenat, že mnohé bude „umírat" a slábnout, ale zároveň uvidíme známky nového života a inovace z nepředvídatelných míst a zdrojů. Život církve obsahuje složku neměnnou, ustanovenou Bohem, a části podléhající změnám. Tyto části se postupem času mohou nebo dokonce musí měnit, jestliže do nich proniklo něco, co neodpovídá povaze evangelia, nebo jestliže zastaraly.

Změna ovšem nepřichází automaticky. Jsou reálná rozhodnutí a volby, které je třeba učinit. Církev není jen pasivní obětí anonymních procesů okolního světa nebo svých tradic. Může činit rozhodnutí a změny ve svém vnitřním životě a strukturách, v hodnotách i prioritách i komunikaci a vedení, které mohou zásadním způsobem ovlivnit její budoucnost. Obnova je možná, ale neznamená to, že mnohé církve nebo společenství neumírají nebo jim nehrozí zánik. O to více je ale důležité hledat Boží vůli a přítomnost na modlitbách.

• Modleme se za vlastní sbor i další církve v našem městě, aby je Bůh obnovoval a promlouval k nim. Žehnejme dalším církvím, i když s nimi třeba nemáme hlubší vztah.
  
  
• Modleme se za to, aby byl Kristus skutečně Alfou a Omegou našich společenství a abychom byli proměňování skrze poznání Syna Božího
  
  
• Děkujme za ovoce služby našich sborů (buďte konkrétní v tom, co vám například v posledním roce udělalo největší radost nebo kde vidíte dobré ovoce a růst)
  
  
• Modleme se za vztahy v našich společenstvích, vyřešení sporů či konfliktů, jsou-li jaké, a důvěru a atmosféru podpory napříč generacemi v církvi.
  
  
• Modleme se za ochotu našich sborů opouštět zóny bezpečí a s vírou zkoušet nové věci a být misijně otevření novým lidem.
  
  
• Modleme se za naše starší a vedoucí našich sborů, aby dobře vedli naše společenství, drželi se pravdy evangelia a byli moudrými správci církve a jejích obdarování. Modleme se za odvahu a sílu k vedení.
  
  
• Děkujte za věrnost a vytrvalost lidí, kteří ve vašich společenstvích slouží, ať jsou v jakkoli neviditelných či viditelných službách.
  
  
• Modleme se, aby církev byla stále větším požehnáním ve veřejném prostoru a byla pozitivním a přesvědčivým hlasem, který bude hájit dobro a spravedlnost, zvláště pro slabé a zranitelné.
  
  
• Modleme se za církve, které ztratily svou dřívější vitalitu a zápasí. Modleme se za jejich duchovní i praktickou obnovu a probuzení církve obecně.
  
  
• Modleme se za místa v našem okolí, kde církevní společenství zemřela a lidé nemají v dosahu Boží lid.
  
  
• Modleme se zakládání nových sborů a stanic a revitalizaci těch, kde jsou ještě zdroje k obnově.
  
  
• Modleme se za novou generaci vedoucích a kazatelů, kterých se nyní nedostává. Ale také za to, aby naše sbory byly společenstvími, kde jsou služebníci podporováni a oceňováni a je v nich „radost sloužit".

Jiří Unger