Modlitby 24-7 v Praze

V posledním květnovém týdnu se uskutečnily první společné Modlitby 24-7 v Praze. Několik svědectví nám napsala v následující zprávě o modlitebním řetězi Olga Gebauerová.

Jsem velice vděčná, že letos v květnu se mohli křesťané minimálně 6 denominací (mj. KS, BJB, CB, AS, ECM, ŘKC) spojit v řetězu nepřetržité modlitby a přidat tak k Modlitbám 24-7. Na počátku stála návštěva Daniela Rašky a jemu blízkých spolupracovníků uskutečněná 19.9. 2014, ze které vznikl úzký tým lidí z KS, AS, později také BJB a CB, kteří se rozhodli vzít si přípravu modlitebního řetězu na starost.

Propagace byla zahájená, plakáty vytištěné, místnost vybraná. Přesto jsem před zahájením modliteb krátce zaváhala, zda jsme opravdu nemohli udělat víc, navštívit více sborů, pozvat více křesťanů k modlitbám, roznést více plakátů. Právě jsem se vracela večer metrem domů, když tu jsem vzhlédla a v davu lidí spatřila mladého muže, jak si čte knihu Krvavý měsíc na obzoru. Rázem jsem získala klid. Tato věc není naším, ale Božím dílem a On sám vše povede.

Týden modliteb 24.5. – 31.5. 2015 byl pro nás moc požehnaný. Místnost ve sboru KS Palmovka se zaplnila do poslední hodiny, na zahájení i v závěru jsme se sešli ke společným chválám a uctívání. Lidé prožili na modlitbách úsměvné i hluboké chvíle, někteří celý čas proplakali, jiní přišli v mizerné náladě, jako třeba jedna žena…

…Od rána se cítila obviňovaná z nejrůznějších věcí a při vstupu do místnosti se spustil alarm. Po společném úsilí jí a ještě jednoho člověka se podařilo alarm vypnout, když tu řekl muž, který ji v nešťastné situaci pomáhal, zcela odzbrojující větu: „vy za nic nemůžete“. V ten moment jakoby všechna obviňování spadla a ona prožila radost a osvobození.

Jiná žena se odvážila své svědectví říct až v samém závěru večera. Přesto vystoupila s velkou odvahou a svědčila o tom, jak ji Pán Bůh během modliteb proměňoval. Dodával smělost svědčit před lidmi a i to, že před námi stála, bylo výsledkem právě Božího jednání skrze modlitby v jejím životě.

Svědectví bylo mnohem víc a i to, co lidé v místnosti napsali, či výtvarně ztvárnili, bylo velmi inspirativní. Přesto jsem musela během týdne myslet na malou skupinku lidí, kteří se věrně každé ráno schází k modlitbám před budovou u muzea. Toužila jsem je pozvat, ale nestihla jsem za nimi zajít. A víte co? Prvním člověkem, se kterým jsem v sále Palmovky při závěrečném večeru mluvila, byla žena právě „z modliteb u muzea“. Potom jsem přešla do jiné části sálu a další ženou, se kterou jsem se dala do řeči, byla rovněž účastnice těchto modliteb. Obě mi s radostí říkaly, že již delší dobu se modlily za to, aby se řetěz Modliteb 24-7 v Praze jednou mohl konat. A nejen týden, ale třeba i řadu týdnů nebo měsíců. Znovu jsem viděla, že ne já, ale Bůh vše řídí a koná a že se k modlitbám přiznává.

PS: Na našem blogu najdete takě svědectví Jarky Kolářové, která píše o změně, kterou s ní Pán Bůh během Modliteb 24-7 udělal.