Jan Amos Komenský (1592-1670) - životní příběh, část III.

Protože se nezapojil do stavovského povstání, nechává císař zpočátku dění na jeho statcích bez povšimnutí. Ale jezuité, pracující na vlastní pěst, neúnavně prohledávají celou zemi bez výjimky, takže ani v Brandýse není Komenský zcela v bezpečí. Přesto (anebo právě proto) zde napíše v lesním úkrytu svoji nejznámější knihu, proslulý Labyrint světa a ráj srdce. Dílo nadčasového obsahu a vytříbeného literárního stylu, dodnes považované za jedinečný skvost českého písemnictví, získává další rozměr, pokud si uvědomíme jeho zasazení do autorova životního příběhu. Poselstvím knihy, platným v každé době i té dnešní, je výzva k nalezení vnitřního pokoje, našeho osobního ráje, neotřesitelného a zcela nezávislého na vnějších okolnostech. Jan Amos Komenský, dle vlastních zkušeností, vidí tento ráj srdce každého člověka v jeho niterném a neutuchajícím spojení se svým Stvořitelem skrze osobu Ježíše Krista. Sám později svůj Labyrint popíše takto: „... kniha velmi užitečného obsahu, popisující omyly, závrati, marnosti a trampoty všech lidí (všeho věku, pohlaví, stavu, řádu, zaměstnání i hodností) a líčící živými barvami a rozmanitými symboly, jak nikde není pravého klidu, leda připustí-li kdo k sobě vírou Krista a spojí nerozdvojitelným poutem lásky jej se sebou a sebe s ním." Kniha byla přeložena do mnoha jazyků, včetně korejštiny a japonštiny, a stala se inspirací výtvarným, divadelním i dalším umělcům po celém světě. Smutné je, že ačkoliv bylo dílo napsáno překrásnou, čistou češtinou, poprvé u nás smělo vyjít až 159 let po svém vzniku. V období rekatolizace, která se rozběhla v našich zemích po skončení třicetileté války, byly totiž všechny knihy J. A. Komenského, stejně jako knihy jiných nekatolických spisovatelů, zakázány. A přesto právě v těchto časech "temna", už po smrti jeho autora, sehrával Labyrint světa a ráj srdce v životech našich předků významnou úlohu - jako cenné dědictví pečlivě ukrývaný po generace v domácích skrýších nebo pašovaný s nasazením života ze zahraničí, poskytoval útěchu a dodával sílu těm, kteří si přes všechny represe nikdy nenechali vzít protestantskou víru svých otců.

Na brandýském panství se v osobním životě osamělého Jana Amose Komenského konečně začíná blýskat na lepší časy. Sbližuje se s rovněž se skrývající rodinou bratského seniora Jana Cyrrila, pocházející z Třebíče. Podle svých slov v této rodině nečekaně nachází láskyplné přijetí téměř za syna a tím také, obzvlášť v této rozbouřené době tolik potřebnou, citovou náhradu za svoje předčasně zemřelé rodiče. Rodinný vztah se ještě více utužuje v roce 1624, kdy se 32 letý Komenský, dva roky po smrti první manželky, ožení s dcerou Cyrrilových Marií Dorotou.

Manželské štěstí je však záhy zakaleno naléhavou nutností hledat nové útočiště, protože v Brandýse přestává být bezpečno. Karel st. ze Žerotína dostává opakované výzvy od císaře, aby protestantské duchovní ze svých panství „vybyl a na potom nižádným způsobem přechovávati nedopouštěl"​, přičemž plnění výzev je kontrolováno delegacemi vládních úředníků. Novomanželům Komenským nezbývá, než se rychle přesunout na tvrz do Bílé Třemešné u Dvora Králové, pod ochranu bratrského rytíře Jana Sádovského. Tam v r. 1627 přivítají na svět svoje první dítě, dceru Dorotu Kristinu.

Přestože je rodina zatím v relativním bezpečí, začíná být všem jasné, že věčně se skrývat nelze. Neutěšená situace, nastolená po bitvě na Bílé Hoře v r. 1621, která se nejen nezlepšuje, ale je naopak každým rokem horší, přinutí členy jednoty bratrské uvažovat o dočasné společné emigraci do zahraničí. Vyhledáním vhodných lokalit k usazení je pověřen J. A. Komenský. Ten výzvu přijímá a ze svého prozatímního domova vyráží na tajné výpravy do cizích zemí, především příhraničních oblastí Polska a Uher, odkud po upravení poměrů, v něž všichni doufají, nebude daleko domů.

Poslední pomyslné dveře za nadějemi na příznivější život ve vlasti se však zavřou v r. 1627/28 vydáním Obnoveného zřízení zemského, nové habsburské ústavy, nekompromisně přikazující povinný přestup ke katolické víře jako jedinému povolenému vyznání. Kdo přestoupit nechce, musí se do šesti měsíců ze země vystěhovat bez možnosti návratu. Protože Čechy a Morava byly z 90% protestantské, způsobila tato ústava našemu národu dodnes nepřekonanou katastrofu. Ze své vlasti muselo odejít cca 200 tis. lidí (z celkového počtu necelých 2 mil. obyvatel), z nichž většinu tvořili přední činitelé našeho politického, kulturního i vědeckého života. Odcházet směli jenom „svobodní", chudí poddaní možnost volby nedostali a k přestupu byli přinuceni násilím. J. A. Komenský považuje za národní tragédii odchod starých českých šlechtických rodů, po generace moudře spravujících naši zemi. Jejich místo bleskově zaujala cizácká šlechta, pohlížející na svoje nová panství v Čechách, přidělovaná jí za loajálnost k císaři, jako na snadnou kořist vedoucí k bezohlednému zbohatnutí.

Jednota bratrská se v tomto období dále drží svého plánu na společný odchod do sousedních zemí, ne příliš vzdálených od domova, protože naděje na návrat do vlasti, i přes zdánlivou nemožnost, ji neopouští. Odchodem do exilu zanikají nejen všechny sbory, ale také proslulé a nenahraditelné bratrské školy. Karel st. ze Žerotína, který jako jediný obdržel od císaře výjimku a nemusí přijmout katolickou víru, se pod vidinou naprostého osamění raději stěhuje se svými souvěrci do Polska, kde dále ochraňuje a podporuje potřebné a odejít musí i ​„milé matky své vlasti, země Moravské, jeden z věrných synů jejich” ​Jan Amos Komenský. Všichni doufají, že se dříve či později vrátí zpátky, aniž by tušili, že většina z nich milovaný domov už více nespatří.

Stejně jako mnoho dalších členů jednoty, zvolili Jan a Marie Dorota Komenští za cíl své emigrace polské město Lešno. Ještě před odchodem z Brandýsa přijmou do rodiny devítiletého sirotka Petra Figuluse, jehož rodiče zemřeli v r. 1622 na tutéž morovou epidemii jako Komenského první manželka a dva synové. Komenský si bystrého chlapce, který mu věkem připomíná zemřelého prvorozeného syna, velmi oblíbí a neodloučí se od něho téměř do konce života.

Tak v únoru r. 1628 nastane čas, kdy Jan Amos Komenský, společně se svojí rodinou, s krvácejícím srdcem opouští vlast a vydává se do neznámého města, které se na dalších 28 let stane jeho nedobrovolným domovem.

autor: LenkaR
spolek Moravští bratři z.s.
web: www.moravstibratri.cz​

Kopírování a šíření textu nebo jeho částí je bez souhlasu autora zakázáno.