Chvála, uctívání a modlitba

Chvála, tak jak jí jako křesťané rozumíme, je vyjádření našeho postoje a obdivu Bohu, který nás stvořil pro svoji slávu. Svou chválou vlastně vyjadřujeme svou úctu, obdiv a lásku ke svému Stvořiteli. Boží slovo mluví o chvále a uctívání na mnoha místech, ze kterých můžeme poznávat, jak různou podobu chvála a uctívání může mít. Předpokladem chvály je naše vděčnost.

Abychom Ho mohli opravdově uctívat, musíme znát pravdu. Pravdu o Bohu, pravdu o sobě. Kým je On a kým jsme my. Máme výsadu zkoumat Písmo, které je pravda, a díky přítomnosti Ducha svatého v našich životech můžeme rozpoznávat, co nám Pán ve svém Slově říká.

Ve 12. kapitole Římanům čteme: Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.

Máme tedy vydávat Bohu svoje těla – svoje životy jako oběť. On jediný je schopen a hoden nás mít celé, jen Jemu má opravdu patřit všechna naše chvála. On jediný je opravdu hoden veškeré naší úcty a oslavy. Chvála je tedy oběť – naše osobní oběť Bohu. Ve chvále a uctívání uznáváme, kdo je a dáváme Mu své srdce. A o to Bohu jde, abychom mu dobrovolně z lásky k Němu dávali své srdce. Proto také připodobňuje svou Lásku k Církvi k lásce mezi ženichem a nevěstou, jak čteme v Písni Písní. Je to, věřím, nejvyšší zjevení Jeho lásky ke svému stvoření a my jako lidé stvoření k jeho obrazu, se můžeme učit milovat právě touto nesobeckou a sebevydávající láskou. Co můžeme my nabídnout Bohu?

Chvála Bohu tedy není jen hudba, jak někdy mylně chápeme, ale je to postoj našeho srdce a životní styl, který nás charakterizuje. To věděl už král David, který, jak z Písma víme, měl s Bohem velmi blízký a silný vztah a vydával Mu své srdce, i když ne vždy jednal podle Boží vůle. Úžasné bylo, že když padl, dokázal se znovu k Bohu v pokání vrátit a žádat Ho o odpuštění a milost. Mohl pak mít opravdu vděčné srdce, které originálně vyjadřovalo chválu. David byl i přes všechny své pády a přešlapy nazván „mužem podle Božího srdce“. Buďme i my lidmi, kteří budou stejně jako on žít své autentické životy před Boží tváří, učit se mít bázeň před Tím, který je Pravda, má všechnu moc, dokonale nás zná, a přesto nás miluje. David pro nás může být příkladem člověka, který je autentický, opravdový, zná svého Boha, nebojí se k Němu volat, přistupovat a různými způsoby mu vyjadřovat svou lásku, obdiv a úctu.

Jak víme z Písma, David ustanovil Bohu Stánek uctívání, ve kterém zněla dnem i nocí po mnoho let chvála, uctívání, přímluva za národ a děkování za projevenou Boží vůli mezi lidmi na zemi. K vyjádření této chvály se používaly i nejrůznější hudební nástroje, aby byl náležitě oslaven Ten, který je hoden lidské pozornosti, úcty a klanění.

Máme tu výsadu jako Jeho lid takto k Bohu přistupovat. Můžeme to dokonce činit kdekoli, nejsme vázáni na konkrétní místo. Můžeme našeho Boha uctívat kdekoli, ovšem v Duchu a v Pravě...

V Amosovi 9,11 – 12 čteme: V onen den dám povstat Davidovu padajícímu stánku, jeho trhliny zazdím a jeho troskám dám povstat, vystavím ho jako za dávných dnů. Aby dostali do vlastnictví ostatek Edómu a všechny národy, které byly nazvány mým jménem, je výrok Hospodina, který to učiní.

Tyto verše ze Starého Zákona jsou později citovány ve Skutcích Apoštolů v 15. kapitole verši 16-17: Potom se vrátím a znovu postavím Davidův zbořený stánek, jeho trosky znovu vystavím a vztyčím jej, aby i ostatní lidé horlivě hledali Pána, všechny národy, nad nimiž je vzýváno moje jméno, praví Pán, ten, který toto činí.

Věřím, že je čas hledat Boží tvář jako David, ctít Ho, volat k Němu a očekávat, že se Jeho vůle bude projevovat v tomto čase, v tomto národě, v této zemi, v životě každého z nás.

Radka Novotná, vedoucí modlitební Stráže Mezinárodního domu modliteb Praha (IHOPP)