Bůh v Tobě má zalíbení

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ 
Lukáš 2,14

Sláva na výsostech Bohu. Anglický spisovatel Chesterton napsal: „Jako děti jsme byli vděční, tomu, kdo nám na Vánoce naplnil punčochy nadílkou. Proč nejsme vděční Bohu za to, že nám dal do punčoch nohy?“ Vánoce jsou svátkem vděčnosti, jak píše Chesterton nikoli především za naplněné punčochy dárky, ale za nohy v punčochách, tedy za život, za lásku, za domov a za mnoho dalších věcí, které máme a která jsme si nezasloužili. Ano, život je někdy těžký, někdy krutý, ale přesto věřící člověk je vděčný člověk. A nevděčný křesťan je vlastně protimluv. Nemluvím o naivním optimismu zakrývajícím realitu, ale o vděčnosti, kdy znám toho, kdo mě obdaroval a obdarovává, tedy Pána Boha, který se stal mým dobrým otcem.

A na zemi pokoj mezi lidmi. Jenže dalším akcentem vánoc a adventu je pokoj, který ale dává Bůh. Není to pokoj, který vychází z dobrých okolností, ale který dává Bůh navzdory okolnostem. Pokoj, který plyne z vědomí, že Bůh zná můj život a ví, co je pro mě dobré. Že mě zbavil břemene hrát si na boha. Možná namítneme, ale já nemohu mít pokoj, protože mě něco bolí, protože mám problémy, protože… a máte pravdu. Jenže celý život bude nějaké „protože“. Pokoj, který nabízí Bůh, nenastane, až se vyřeší všechna naše protože, dokonce ani když mu vydáme svůj život, ale když mu budeme důvěřovat právě v té situaci v jaké jsme. Protože Bůh ví… a Bůh se stará.

Bůh má v lidech zalíbení. Ještě jednou Chesterton: Láska je paradox. Znamená jedno z dvojího - odpouštět neodpustitelné nebo milovat lidi nehodné lásky.

Bůh se rozhodl pro obojí – odpouští i to, co je z lidského hlediska neodpustitelné, i těm, nad kterými všichni zlomili hůl, těm, kdo jsou nehodni lásky. A pokud nevíte kdo to je, tak se podívejte do zrcadla. Poselství vánoc zní „Bůh má i v tobě, ve mně, zalíbení.“ Život mě naučil, že aby ve mě někdo našel zalíbení, musím zaplatit a to v tom smyslu, že musím něco ukázat nebo dokázat. Takto si někdy křesťanství představují i lidé když říkají něco ve smyslu, snad bych byl i křesťanem, ale nejsem moc dobrý. Je-li to tak, pak vítejte v klubu. Nikdo není dost dobrý. Ježíš dokonce ty, kteří o sobě usuzovali, že jsou docela dobří, doslova odpuzoval.

Přečtěme si na závěr modlitbu shrnující náš text.  Díky Bože, že se tvé zkroucené rty láskyplně přizpůsobují mému hříšnému já. Díky že mě nesoudíš podle mých ošuntělých dobrých skutků, ale podle lásky, kterou jsi mi daroval. Díky ti za neuvěřitelné odpuštění a za nezdolnou trpělivost, kterou se mnou máš, díky za jiné lidi, kteří jsou obdarovanější než já, díky za to, že si mohu přiznat, že jsem otrapa. Až naposledy padne opona a ty mě povoláš domů, kéž slova, která naposledy zašeptám na této zemi, zní z celého srdce, díky Pane!

David Novák