Ahoj, jmenuju se Bára a pracuju pro 24-7 Ibiza…

Bylo léto 2018 a já řešila, co dál se svým životem. Další rok mě čekaly poslední prázdniny, které jsem chtěla využít nějak smysluplně. Ideálně je dát celé Pánu Bohu a práci pro Něj. V tu dobu se mi dostal k uším rozhovor s jedním misionářem, který už nějakou dobu slouží v Mexiku. A najednou to přišlo. Nemohla jsem usnout a v hlavě mi zasvítila jediná myšlenka – pojedu na misii. A tak jo. Původně jsem chtěla do Mexika, ale kamarádky, které jsou mi blízké a znají mě, mi spíše navrhovaly jiné možnosti. Něco v Evropě, blíž k domovu. Jedna z nabízených možností byla vozit na Ibize opilé lidi zpátky do hotelu. Jen co to kamarádka dořekla, tak se v mé hlavě ozvalo – Ne, to nikdy. Ale jeden pátek jsem pozdě v noci stála na hlavním nádraží a uvědomila jsem si, jak mě trápí, že možná mladí lidé neví, jak jinak trávit čas než s alkoholem a drogami na party. A bylo to tu. Pán Bůh mi zlomil srdce pro Ibizu. Odtud k přihlášce a celému mému odjezdu byla ještě dlouhá cesta plná modliteb a otazníků, ale nakonec jsem tam vážně odjela, strávila tam výjimečné 2 měsíce a teď to považuji za jednu z nejlepších věcí v mém dosavadním životě.

Kde jsem to vlastně byla?

Ibiza je jeden ze španělských ostrovů. Ačkoli je rozlohou celkem malý, o to větší je jeho pověst. Kluby a bary jsou různě rozeseté po celé jeho ploše. Velký počet jich je soustředěných v ulici pojmenované West End. Tam také sídlí Centrum modliteb 24-7 na Ibize, kde se odehrává většina společných aktivit misionářů. Turisté, kteří Ibizu navštěvují jsou nejvíce z Británie a Irska, dále pak z Holandska, Německa a Itálie, ale můžete potkat i Čecha nebo Slováka. Pracující jsou také nejvíce z anglicky mluvících zemí, ale mohou být i z Rumunska, Běloruska, Francie, Afriky nebo různých koutů Španělska. Letos jsem potkala i Slovenku. Z toho, co jsem vyslechla, je Ibiza pro turisty místo, kde se mohou pořádně pobavit a pořádně si užít. Někdy se na tuto návštěvu těší celý rok a stejnou dobu si někteří i šetří, protože pobyt na Ibize v hlavní sezóně není vůbec levný.

Co jsem tam dělala?

Na Ibize jsem působila jako část dlouhodobého týmu, takže má práce spočívala v tom, že jsem se spolu s dalšími misionáři starala o ty, kteří se potřebovali dostat zpátky na hotel, ale samotným jim to nešlo, protože se ztratili, byli zmatení, zranění nebo byli natolik pod vlivem alkoholu a drog, že toho nebyli schopni sami. Při obchůzkách kolem West Endu jsme si s turisty povídali a modlili se s nimi, pokud o to měli zájem. Tato pracovní doba trvala zpravidla od 23:30 do 4:15, pokud se zrovna řešil nějaký případ, tak to trvalo i déle. Aby to všechno misionáři netáhli z vlastních sil, tak jsme první půlhodinu strávili v Centru modlitbami a chválami a pak se po hodině střídali. Část týmu se modlila a část byla v ulicích. Takto to fungovalo v sezóně od pondělí do čtvrtka. V pátek a v sobotu jsme sloužili pouze tři, takže jsme se po hodině nestřídali, jinak to bylo stejné.

Další mojí činností na Ibize byla práce v Centru. Navštívit jej mohl kdokoli, kdo o to měl zájem. Nabízeli jsme zdarma vodu, kávu, čaj, sušenky, ale i hraní ping-pongu nebo použití počítače s internetem a tiskárnu. A samozřejmě i naše uši k naslouchání a ústa i srdce k modlitbě. Často jsem se tam setkávala s bezdomovci nebo pracovníky různých barů a klubů.

Zpestřením pro nás byl příjezd krátkodobých týmů, které byly na Ibize 14 dní. S nimi jsme měli víc aktivit jako je rozdávání pomerančů a zmrzliny nebo hraní volejbalu na pláži. To sloužilo k tomu, aby o nás měli turisté i místní větší povědomí a mohli případně v noci využít našich služeb. Mimo to jsme nabízeli i modlitby. Krátkodobý tým byl velkým pomocníkem především v nočních službách. Přijížděli nadšení a s radostí se pouštěli do rozhovorů a modliteb s turisty.

Ostrov, lidi v týmu i samotnou práci jsem si zamilovala od prvního okamžiku. Bylo úžasné sledovat, jak Ježíš mění srdce lidí, poslouchat, jak se modlí a jak moc jim záleží na osudech každého člověka, kterého ten den či noc potkají. Získala jsem zde spoustu nových přátel, objevila nové kultury, naučila se lépe anglicky, a když jsem odjížděla, tak to bylo, jako bych opouštěla část rodiny. Naučila jsem se víc bojovat se svým strachem a našla jsem větší jistotu v Pánu Bohu. Naučila jsem se více modlit a více spoléhat na Pána Boha. Byla jsem svědkem zázraků, slyšela jsem o uzdravení a byla jsem přítomna toho, kdy jeden muž přijal Krista do svého srdce. Poznala jsem, že Pán Bůh skutečně Ibizu miluje a že Mu na ní záleží.

Ale nebylo to vždycky jednoduché. Jazyková bariéra, spousta přízvuků, jiné zvyky a jiná kultura, naprosté vykročení z mé komfortní zóny, nedostatek spánku a obrácený režim nepřispíval vždy k nejlepší náladě, ale měla jsem za sebou Pána Boha a skvělý tým lidí na Ibize i doma v Česku, kteří mě podporovali, modlili se za mě i se mnou, a hlavně měli svatou trpělivost se vším a ve všem, co jsem potřebovala.

Jsem vděčná Pánu Bohu, čím vším mě provedl, co všechno mi ukázal a co jsem s Ním mohla zažít. Stačilo Mu pouze říct své „ano“.

Bára, Brno

P.S. Pokud Tě tento článek zaujal a chtěl/a by ses o této misii dozvědět víc nebo se příští léto přidat, můžeš tak učinit na těchto stránkách: http://teams.24-7ibiza.com/. :)