Mluvit s lidmi o Bohu není tak důležité jako mluvit s Bohem o lidech

Marcela měla rodnou sestru Aničku. Jejich vztah nebyl nejlepší – nebyly si příliš podobné a měly poměrně málo společného. Nicméně Marcelino obrácení se promítlo i do vztahu těchto dvou sester. Anička si všimla, že Marcela se mění, a postupně v ní narůstala zvědavost. Co tuto změnu způsobilo? Marcelina proměna Aničku na jednu stranu přitahovala, na druhou stranu dráždila. Po nějaké době sebrala odvahu a přijala Marcelino pozvání do sboru.

Ve sboru se jí celkem líbilo – žádná negativní reakce nenastala; na druhé straně se v ní ani nezrodila chuť chodit do sboru pravidelně. Nicméně rozhodla se, že mě vyhledá a promluví si se mnou.

Povídali jsme si o duchovních věcech, o víře, o Bohu. Popravdě řečeno, moc si na obsah toho rozhovoru nepamatuji, až na jeden podstatný okamžik. Anička mi řekla, že by možná ráda uvěřila, ale že neví, jak.

Myslím, že v tu chvíli jsem byl inspirován Duchem svatým. Navrhl jsem jí, že uzavřeme dohodu: Ona si po dobu půl roku bude číst Nový zákon, řekněme tak kapitolu denně, a já se za ni po dobu půl roku budu denně modlit. A po půl roce jsme se sešli. Anička byla věřící.

Později našla i cestu do sboru, byť ne do našeho.

Hodně jsem se na tom naučil. Vystavit se Božímu slovu může vést k víře. Obrácení není dobré uspěchat. Modlitby za nevěřící jsou podstatné. Jak kdosi řekl: Mluvit s lidmi o Bohu není tak důležité jako mluvit s Bohem o lidech.